Ahoj babičko

27. listopadu 2014 v 14:30 | Sharul |  Kecy
Ahoj babičko,
tak jsem se rozhodla, že Ti těch pár fotek, co mám, vytisknu alespoň černobíle a obratem pošlu, abys měla taky nějakou památku na narozeniny.
Doufám, že se máš dobře, čerpadlo Tě nezlobí a zdraví slouží!
My pojedeme teď v sobotu (nevim, kdy Ti tenhle dopis přijde) do Vídně s Martinem a jeho mámou, ale jen na jeden den. Moc se těšim, i když už jsem tam dvakrát byla, tak Vídeň je krásný město - no vždyť jsi tam byla taky.
Včera jsem byla ve škole přihlásit se na státnici z teologie a filosofie (to je jedna státnice dohromady) a je to v termínu 26.-30.1.2015, takže mi to možná vyjde zase na narozeniny, ale to mi nevadí, protože to mam většinou štěstí.
V poslední době hodně makám na našem bytě, protože není zrovna nejnovější, tak se tu snažim zrenovovat kde co. Například jsem kitovala a natírala okno nebo radiátor, montovali jsme novou garnýž na záclonu a pokusili jsme se nějak zrenovovat i postel, která byla ze stran, nevim proč, polepená příšernym kobercem. Do budoucna nás čeká určitě ještě výměna koberce v ložnici, protože je taky už uplně odpornej (původně byl bílej, teď je hnusnej šedivej), navíc předchozí nájemkyně měla kočku, takže mam pocit, že tu ještě ty alergeny jsou. Dokonce už mam objednaný i nový matrace na postel od Ježíška (mámy), tak se těšim na příjemnější spaní, protože tyhle matrace, který tu teď máme, jak se říká, zažily, když Mrtvý moře bylo ještě nemocný.
Tak snad ty tolik práce nemáš, začíná bejt sychravo a zima, takže si snad odpočineš hezky doma v křesle. Měj se zatím krásně a přeju Ti hlavně hodně zdraví (Protože, kdo má zdraví, má všechno, že? A to ostatní přijde pak samo.) a taky pohody před Vánocema (hlavně žádnej stres).
Určitě dám o sobě brzy zase vědět.

Šárka
 

Operace Brdy

18. září 2014 v 12:25 | Sharul |  Ekšns
Tak a teď vám povím nad šálkem čaje, který je tak horký, až se mi mlží brýle, jak jsem se po milionu let vydala zase na vandr. Doma s mužem už jsme to probírali dlouho, že chceme někam vyrazit, a tak jsme si řekli, že kašlem na Chorvatsko a budeme jezdit o víkendech na vandry. Zlákali jsme ještě jednoho nadšence a vyrazili na autobus směr Mníšek pod Brdy. Během jízdy začlo neskutečně lejt, a tak jsme my, plni překvapení, očekávali, co bude dál. Nu, dál jsme vystoupili u dálnice a museli projít přes celé město na druhou stranu, kde jsme dále pokračovali po své barvě. Protože pršelo, chtěla jsem se vytasit se svou novou rybářskou pláštěnkou, která mi v okamžení pukla a díra jak hrom byla přes celá záda. Díkybohu za to, že kolega měl izolačku a zachránil mi suchou kůži. Cestou nás překvapila sympatická hospůdka, kde nás zejména lákalo kančí se zelím a knedlíkem. Slibuji, že když mám spát v lese, tak už nikdy ten den nebudu jíst příbuzné zvířátek, které mě potom budí ze sna.


Utábořili jsme se pod plachtou na pěkném místě vedle ohniště. Hned jsem usnula, bylo mi teplo a pak... pár metrů od nás začala chrochtat výše zmíněná prasátka. Přísahám, že jsem se málem po.....! Ale statečně jsem nevydala ani hlásku. Ráno už po čunících nebylo ani stopy, tak jsme vstali, nasnídali se, sbalili a vyrazili na lov. Na lov kešek, ne kanců :)


Úspěšně jsme ten den odlovili kešek několik a vyrazili jsme na rozhlednu Studený vrch. Po tom výšlapu, kdy na sobě celý den taháte megabatoh, se na rozhlednu nikomu nechtělo, tak jsme si tam dali alespoň pivko.



Celkem se mi líbila všudypřítomnost místních pramenů s pitnou vodou. To vědět předem, netaham se zbytečně se zásobama. Navíc jsme teď koupili tablety na čištění vody, což je něco na způsob chloru, takže odteď žádný kila v báglu navíc. ;)



Další den byl u konce a nezbylo nám nic jiného, než najít opět vhodný úkryt před větrem a deštěm.


Večere.


Ráno nás probudil déšť a houbaři, takže jsme se pobalili a vyrazili pro další kešku. Bylo fakt hnusně, proto jsme se rozhodli, že naše další kroky budou směřovat pomalu k vesnici Hostomice, kde je nádraží.



"Budeme se jako tvářit, že koukáme do mapy, jo?"


Nutrií farma.


Nutrijka.


Puchýře, kuří oka, otlačeniny a pohmožděniny, ale stálo to za to! Dík a čau zase příště.

Odřený jazyk

2. února 2014 v 21:53 | Sharul |  Kecy
Napsala bych vám, jak se mam moc krásně a super, ale tyhle věci lidi neradi čtou, protože pak záviděj, takže kvuli vám budu dělat, že se dobře nemam (a při tom mam HA!). Právě jsem si lehla na stůl a začla přemejšlet, co napíšu. A vy si teď představujete, jak ležim na stole a přitom jsem na něm ležela jenom hlavou. Mam asi odřenej jazyk. Možná jsem se do něj v noci kousla nebo nevim, ale fakt divně bolí. Mam nutkání si ho jít prohlídnout do zrcadla, ale neudělám to, zrcadlo je dva metry daleko a sorry, takovou dálku prostě nejdu!

Proč je mi taková zima?

Zase přemejšlim, co bych napsala dál a řeknu vám, že jsem lidumil. Mam ráda lidi. Ne jako k jídlu, ale prostě tak. Humanismus vole. Mam ráda lidi, ale nemam ráda krávy. Myslim jako kravský lidi. A jednu takovou kravskou zadiliněnou dilinu znam. To bych vám nepřála. Má totiž mozek velkej jak zrnko máku a to si myslim neni moc. Nemam ráda tyhle malomozkovitý lidi, vytáčí mě právě ta jejich tupost. A nejlepší je, jak si myslí, že je nejlepší. Chacha, teď si připadam, jak když mi je patnáct, protože tak hezky pubertálně pomlouvam :D Ale mam pravdu. Myslim, že každej taky takhle nějak přemejlší o lidech, který nemá rád, ale neřekne to. Já to taky neřeknu, já to napíšu a to mi nikdo nemůže nic říct. Co byste taky řikali, že jo?

Pořád je mi zima, to asi ta kocovina. A přitom mam mikinu přes svetr ty vogo!

Nalakovala jsem si nehty. Musim používat bezbarvej lak, protože neni vidět, jak přetahuju. Tohle mi nikdy nešlo. Ale zase umim jiný věci. Třeba tupě koukat do monitoru jako teď. Nebo se pošťourat v uchu jako teď. Asi jsem se včera opila a nechala někde indexy. To neni dobrý. Fakt ne.
 


...a

2. prosince 2013 v 14:13 | Sharul
...a šmidra vydra!

Na praxi u bezdomáčů

1. září 2013 v 17:13 | Sharul |  Kecy
Víte, jelikož a protože studuju sociální obor, byla jsem letos na praxi v Armádě spásy. Moje očekávání? No, netěšila jsem se na ty nemyté opilce, fakt ne. Když jsem tam přišla prvně, myslela jsem, že z toho smradu asi omdlim. No a to bylo to nejhorší, co mě tam potkalo. Tihle lidé bez přístřeší docházeli do denního centra na jídlo a kvůli sprše. Ti, co byli pod vlivem, dovnitř nesměli. Součástí komplexu byl i azylový dům, noclehárna, kanceláře speciálně vyškolených pracovníků a job klub. Docela jsem se zamyslela nad tím, jak jsem se v této cílové skupině mýlila. Většina byla slušná, ochotná poradit a tak dál. Často za svojí špatnou životní situaci nemůžou a to je málokdo schopen akceptovat. Když jsme vyrazili do terénu vyhledávat bezdomovce, abysme jim přinesli jídlo a základní hygienický potřeby, poznali jsme, jak jsou kreativní, co se přístřešků týče a hlavně vděční, často soběstační, smíření a hlavně nejsou všichni stejní.

Google šmírák

31. srpna 2013 v 16:00 | Sharul |  Kecy
Všimli jste si toho někdy?

Prohlížíte si na internetu zboží z Datartu, konkrétně mikrovlnky, pak se kouknete na blog a v zápatí reklama. A co nenabízí? Mikrovlnky z Datartu!
Koukam po internetu na nějaký levný čelovky, nic moc nenacházim, ok, tak se mrknu na facebook, co novýho. V pravo mezi reklamama - čelovky Petzl, ha!
Čtu si nějaký články o zdravý výživě a pak se divim, že na mě ze všech stran skáčou reklamy na hubnutí, no dobrý.

Haló?

27. srpna 2013 v 23:17 | Sharul |  Výkřiky do tmy
Je tu někdo?

Brzy tu začne šou.

Cesta - Cormac McCarthy

28. června 2012 v 0:23 | Sharul |  Četla jsem ...
Díky úspěšnému zakončení semestru jsem po hodně dlouhé době mohla přečíst knihu dle své vlastní libosti. Vybrala jsem si Cestu, která mi byla doporučena a půjčena, což se ukázalo jako velmi dobrý tip. Je to kniha plná beznaděje, prázdnoty, depresí, strachu, temnoty, úzkosti, lásky a nenávisti, bolesti, nicoty, smutku, trápení a post-apokalyptického světa. Nejradši bych vám řekla "nečtěte to", ale prostě musíte!


Výtvarná výchova v 2.B

1. března 2012 v 17:44 | Sharul |  Kecy
Učit výtvarku ve druhé třídě je tragédie. Zdálo by se, že i mimino by dokázalo vytřihnout nějaký tvary z barevnýho papíru a nalepit je na čtvrtku. Omyl, půlka dětí nemá nůžky a nikdo nemá bílou pastelku. Kolečka, i když jsou obkreslená podle šablon, ve výsledku vypadají jako zubatý brambory, které se koupou v moři klovatiny. Lachtany na obkreslení mam čtyři, pro 7 dětí je to málo. Jedna bílá pastelka na oko lachtana je taky málo. Ve třídě je budoucí Sheldon Cooper malující na kolečka stíhačky a hvězdu smrti... A měli to za hodinu hotový, když já jsem se s tim včera srala dvakrát tak dlouho, damned!

Povětroň - Karel Čapek

31. října 2011 v 17:22 | Sharul |  Četla jsem ...
Tahle knížka se ještě týká mého předchozího studia literatury, kterou jsem teda četla už loni, jen jsem ji sem zapomněla dát, takže pouze stručně:
Povídka "Povětroň" je čtverým pohledem na záhadu případu X, který se zřítil s letadlem a zemřel, aniž se probral z bezvědomí. Naprostá neznámost člověka, který nemá "ani tvář, ani jméno, ani vědomí", je hlavní motivací pro rozvíjení čtyř příběhů, které se snaží porozumět událostem předcházejícím pádu letadla. Proto se milosrdná sestra, jasnovidec, básník a lékaři snaží, každý svou vlastní metodou, sestavit životní příběh umírajícího pacienta. Indicií, které by mohly cokoliv o životě neznámého napovědět, je jen velmi málo - několik cizích mincí, dvě slova nemocného, jizva na noze. Přestože ve všech verzích osudu případu X, jak jej vypráví milosrdná sestra, jasnovidec, básník i lékaři, je jasně patrné subjektivní hledisko vypravěče, objevují se nezávisle na sobě i místa shodná.

Babička - Božena Němcová

31. října 2011 v 17:19 | Sharul |  Četla jsem ...
Tak jsem poprvé tuhle knížku teď přečetla celou. Nemá smysl sem psát děj, protože ho stejně každej zná. Jenom, že se mi to líbilo a bylo to místy velice emotivní.

Drasticky děsivý Dexter - Jeff Lindsay

31. října 2011 v 17:17 | Sharul |  Četla jsem ...
Moje slabost pro seriál Dexter mě donutila koupit si (a také přečíst samozřejmě) trojknížku s prvními třemi dexterovskými příběhy. První půlka knihy - super! Totožnost se seriálem je evidentní, ale druhá půlka - wtf?! Bacha spoiler - jako že LaGuerta je mrtvá hned v prvním díle, to bych přešla, že Debra je v knize Deborah a o Dextrovi ví, že je vrah, to už mi přišlo divný, ale že mrazákovej vrah Brian (Dexiho brácha) vypadá jako kdyby byl jeho dvojče a policie si je plete, to už je fakt ulítlý. Tohle je snad jediná kniha, která je horší než televizní zpracování, nehledě na to, že knížní Dexter má super šestej smysl, super intuici a vůbec všechno tak skvěle předvídá. Myslí si, že prostituky vraždí sám, jenom si to nepamatuje. Seriál je o trochu reálnější.

Jen slova (Just words) - Petr Mikeš

31. října 2011 v 17:05 | Sharul |  Četla jsem ...
Útlý svazek dnes již velmi neoblíbené poezie. Mě to baví. Navíc je to ozvláštněno tím, že autor píše verše v češtině i v angličtině. Jinak jeho básně mě velmi zaujaly svou hlubokou myšlenkou. Pro mě je tato sbírka zdroj inspirace.

Lakomec - Moliere

31. října 2011 v 16:57 |  Četla jsem ...
Tento dramatický svazeček z roku 1953 jsem za 90,- zakoupila v jednom strakonickém antikvariátu. Velice účelně zaplnil mé cesty autobusem, které by byly jinak velice úmorné.

Harpagon, hlavní postava hry, je lakomý a nepřejícný člověk zvyklý dostat vždy to, co chce. A tak se taky usmyslel, že si vezme za ženu mladou chudou dívku Marianu. Svým dětem, synu Kleantovi a dceři Elišce, již domluvil staré, avšak bohaté nápadníky. Potomci se ale jeho rozhodnutí brání, neboť každý z nich si již sám vyhlédl svou lásku. Eliška se zamilovala do Valéra, sluhu vlastního otce, a Kleant si dokonce shodou okolností vyvolil otcovu nastávající, Marianu. Ani jednomu z nich se však do přiznávání svých citů otci nechce, mají totiž strach z jeho reakce. Když ale Harpagon pozve Marianu domů a řekne, že se rozhodl si ji vzít, Kleant se ke své lásce k ní konečně přizná. S otcem se pohádají, po Marianě touží oba. Během jejich hádky ukradne Štika, Kleantův osobní sluha, Harpagonovu truhlu s penězi a později ji předá Kleantovi. Když to Harpagon zjistí, začne šílet a podezřívat všechny kolem. Prvním vyslýchaným je jejich správce Valér. Při výslechu však dojde k nedorozumění- Valér si myslí, že ho Harpagon obviňuje ne z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagon se tedy domnívá, že už našel viníka, a ještě ten večer uspořádá večeři, na niž pozve jak svou nastávající Marianu, tak Anselma, kterého určil za ženicha své dceři - Anselm byl totiž bohatý a jako jediný ochotný vzít si ji i bez věna. Při rozhovoru u večeře se však všechno změní - ukáže se, že Valér je vlastně Mariany ztracený bratr a Anslem jejich otec!
Kleant slíbí otci vrátit jeho truhlu pod podmínkou, že schválí sňatky obou svých dětí s oběma dětmi Anslemovými. Zištný Harpagon souhlasí, štědrý Anselm dá věno oběma svým dětem. Hra tedy končí poměrně šťastně i přes to, že se vlastně nic dobrého nestalo a Harpagon zůstal stále takovým lakomcem a hrabivcem, jakým býval.

Teď

10. října 2011 v 9:18 |  Výkřiky do tmy
Lístky květin už vadnou, prach se usazuje a padají stíny. Ani můj život nebude už nikdy jiný.

Tak

9. října 2011 v 10:04 |  Výkřiky do tmy
Nedoufat a nebát se.

Já?

8. října 2011 v 23:48 |  Výkřiky do tmy
Cítil jsem kámen v ústech, slyšel jsem ticho, jež bylo pusté, viděl jsem záblesk v mlze husté. V očích krev a v hrdle drny, v dlaních trny a v uších řev. Přesto jsem věřil, že je to, že musí to být jen můj zpěv...


Proměna - Franz Kafka

12. dubna 2011 v 14:03 | Sharul |  Četla jsem ...
Proměnu znam už dlouho, ale věnovat se jí pořádně mě donutilo až vypracování seminární práce na toto téma. Knížka je krátká, teď jsem jí přečetla za dvě hodinky. Koho by zajímalo, o čem to je, tady je obsah: Povídka Proměna začíná probuzením hlavní postavy, obchodního cestujícího Řehoře Samsy (v originále Gregor Samsa) a jeho zjištěním, že se proměnil v obří hmyz. Přestože se snaží svou indispozici skrýt před rodinou, je nakonec odhalen. Vyděšení rodiče a sestra Markétka se rozhodnou Řehoře zavřít v jeho pokoji v jakési domácí internaci. Samsa po celou dobu svého změněného stavu uvažuje racionálně, nepropadá depresím a zachovává chladnou hlavu (jeho první starostí je, jak jako hmyz půjde do práce). Řehoř jako hmyz rozumí nadále lidské řeči, jemu samotnému, však ostatní příliš nerozumi, nemůže tedy se svým okolím komunikovat. Situace v rodině se od Řehořovy proměny značně zhorší; jednak příjdou o Řehořovu finanční podporu (dosud je ze svého platu živil převážně on), jednak strádají rodiče i sestra psychicky. Otec se navrací do zaměstnání, pracuje jako sluha, Markétka prodává v obchodě a také se učí francouzštinu. Matka ani otec do Řehořova pokoje nevstupují, stará se o něj mladší sestra Markéta, vždy když za ním sestra přichází, tak se Řehoř schová pod postel, aby ji neděsil. Jediný z lidí, kdo se s danou situací smíří, je otrlá posluhovačka, která se s Řehořem-hmyzem jedná rázně a bez okolků. Jednou se Markéta s matkou rozhodnout vystěhovat z Řehořova pokoje nábytek, v dobrém úmyslu, Markétka se domnívá, že by se mu lépe lozilo po stěnách a stropu, čímž se Řehoř skutečně rád baví, ale matka se obává, že by si to Řehoř mohl vysvětlit tak, že už ho zavrhují. Řehoř si nakonec uvědomí, že by byl rád, kdyby mu pokoj ponechali, tak jak je, brání tedy svůj oblíbený obraz, spatří ho matka a upadne do mdlob, vyhrocenou situaci se rozhodne vyřešit otec tím, že po něm hází jablka, čímž Řehoře těžce zraní. Řehořův zdravotní stav se zhoršuje. Ztěžuje se i atmosféra v rodině; hmotný nedostatek a vypětí ze skrývání Řehoře v bytě doléhají na jeho rodiče i Markétku, která navrhuje Řehoře odstranit. Rodina si do bytu nastěhuje podnájemníky, kteří o Řehořovy nevědí, později ho ale spatří, protože Řehoř si chtěl poslechnout, jak jim Markétka hraje na housle, a tak opustil svůj pokoj a otec se ho snažil zahnat zpět do jeho pokoje, ze kterého se postupem času stalo skladiště nepotřebných věcí. Najemníci byt opouštějí. Téhož večera Řehoř umírá. Druhého dne jej nalezne posluhovačka ("Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!") a jeho mrtvolu vyhodí. Téhož dne uspořádají Samsovi, jimž se viditelně ulevilo, výlet z města a probírají nadějné plány do budoucna.

Tma - Ondřej Neff

8. dubna 2011 v 15:57 | Sharul |  Četla jsem ...
Takyjsem teď vylovila z paměti, že jsem to vlastně četla. Celkem psycho knížka, navíc se děj odehrává v Praze, což mě uplně pohltilo. Doporučuju. Obsah: Středověké násilí, morové rány, hladomor - to vše se může kdykoliv vrátit. Stačí, aby elektřina přestala pracovat tak, jak jsme zvyklí. Udělá to "cvak" a tma brutální zběsilosti překryje naše životy. Nový román Ondřeje Neffa patří do oblasti katastrofických příběhů. Nespoutanou zběsilost přivádí do důvěrně známého prostředí Prahy a České Lípy. Ve všedních kulisách zbarvených krví defilují románové figury i skutečné osobnosti - Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman… Jaký osud jim romanopisec připravil? Můžete se spolehnout - strašlivý, ostatně jako všem lidem, které uvrhl s chladnokrevnou brutalitou do pekelného kotle světa tmy.

Kam dál