Srpen 2008

Skutečnost

31. srpna 2008 v 23:20 | Sharul |  Kecy
Do konce prázdnin zbejvá ani ne hodina a pak nastupuju do posledního, a tudíž maturitního ročníku naší super bezva skvělé školy (toto je postupně rozvíjející větný člen a né mnohonásobný, jak by si někdo mohl mylně myslet). Jsem docela zvědavá, jak se s touto skutečností poperu vzhledem k mýmu přístupu ke škole a učení. Radši tady nebudu publikovat všechny moje názory, protože nerada používam v jedný větě tolik neslušnejch slov. Ale jinak mě ani nijak nesere, že už ty prázniny končej, potřebuju, aby mi někdo konečně nastolil nějakej režim - nechci prostě sedět doma bez jakýkoliv užitečný činnosti. Za tohle myšlení bych si občas dala do držky =) Mimo jiné se taky budu snažit dostat na vejšku, což mi občas nahání hrůzu a depresivní představy. Když to tak po sobě čtu, tak usuzuju, že bude lepší, když pujdu spát =) takže dobrou a ráno hurá do školy.
The image “http://www.eduso.cz/data/news/skola_budova_01.jpg” cannot be displayed, because it contains errors.
Jentak pro info: TOHLETO je moje škola .

Song

24. srpna 2008 v 21:20 | Shagy |  blbosti
Řekni kde ty kytky jsou,
co se s nima mohla stát ?
Řekni kde ty kytky jsou,
kde mohou být ?
Dívky je tu během dne
vyhulily do jedné.
Kdo to kdy pochopí ?
Už nemám konopí.
http://i206.photobucket.com/albums/bb302/MADHIEN/GANJA.jpg

Zelené pahorky africké - Ernest Hemingway

23. srpna 2008 v 11:36 | Sharul |  Četla jsem ...
Román, ve kterém není ani jedna postava či příhoda smyšlená. Zajímavým způsobem vypravuje příhody jednoho měsíce, který autor strávil jako lovec v centrální Africe. Spolu s domorodými pomocníky se snaží lovit zvěř pro paroží i kožešinu.
Děj začíná asi v polovině událostí celé výpravy. Autor popisuje svoji neúspěšnou snahu ulovit nějakého pořádného samce Kudu. Později se vydává na výpravu za ulovením nosorožce a zde je úspěšný, ale jeho konkurent, lovec Karel uloví většího, i když jako střelec není tak dobrý. Vlastně zde záleží více na štěstí než na loveckých schopnostech. Historie se opakuje když po týdnu konešně uloví Kudu. Karel má opět větší kus. Celá výprava se přesouvá, neboť po příchodů děšťů už by z pralesa nevyjeli. Zajímavá je návštěva vesnice domorodců, jejich primitivní ale přesto šťastný život. Umí se skvěle orientovat v přírodě a díky nim uloví autor krasného samce antilopy.
Ale po setkání s Karlem opět zjišťuje, že je svým konkurentem předstižen.Na konci celého příběhu se spolu smíří.
Kniha nádherně popisuje africkou přírodu i život tmavých domorodců. Je také příkladem lidského chování- autor často opakuje, že až nebude schopen složit zvíře čistě, tak aby se netrápilo, přestane s lovem.

http://www.lideazeme.com/Data/Stories/4/1777/zelene_pahorky_1v.jpg

Asi nejnudnější knížka, kterou jsem kdy četla......






Občas nechápu...

23. srpna 2008 v 11:28 | Shagina |  Kecy
...kam na ty sny muj mozek chodí. Dneska se mi například zdálo, jak jdu s nějakou bandou kluků po vesnici. Jeden se zastaví u rodinnýho baráčku a řiká, že by se mu líbil. No a já se mu chystám říct všechny nevýhody vlastnictví baráku, načež mě jeden z těch kluků popadne a hodí mě na zem. Samozřejmě mě nenapadne nic lepšího než ho kousnout a nato se probouzim s bolestí ruky a zjišťuju, že jsem ve spánku kousla sama sebe. Teď mam na levym předloktí modřinu jak kráva a co víc, pak jsem se asi dvě hodiny bála usnout a obě ruce jsem měla schovaný pod mym velkym polštářem....
http://i159.photobucket.com/albums/t136/hjb_01/Vampire_Teeth1.jpg

Back from Janov 2008/3

17. srpna 2008 v 18:54 | Sharul |  Ekšns
Tak jo, letos jem byla už dvakrát vedoucíjovat na dětskym táboře v Janově u Dačic. Byla jsem tam proto, že jsem do Janova jezdila už od roku 1999 jako dítě a dělat vedoucí byl muj sen. První turnus byl sice dobrej, ale vzhledem k tomu, že třetí byl eště lepší a navíc mam fotky, tak vám budu vyprávět o třetím.
Když jsem přijela na Roztyly, kde je vždycky odjezd, tak jsem měla obavy z jiných vedoucích, kteří jezdili pravidelně na třetí turnus rok co rok. Jenže koukam koukam a nikoho cizího nevidim a dozvídám se, že ti vedoucí nepojedou a tudíž musíme zvládnout 53 dětí pouze ve čtyřech. Výhoda byla, že ta naše parta spolu jezdila už zamlada jako děcka, takže jsme se dokonale znali. Na místě jsme si rozdělili děti, já jsem jako dycky dostala na starost nejmenší holčičky, což mi vyhovuje, protože se o ně člověk skoro nemusí starat. Nejen, že nezloběj, ale dokonce choděj na jídlo i na nástupy včas a dokonce se seřadí podle velikosti. Musim podotkout, že mi muj oddíl snad každej vedoucí záviděl :-) Chudák Zuzka vyfasovala malý kluky, který se každej pět minut málem zabili, posrávali a neposlouchali, ještě k tomu měla koučovat ošetřovnu. Honza Chochič dostal nastarosti velký holky, což mělo tu nevýhodu, že sabotovaly, co se jen dalo. Oproti tomu, se ho snad pulka oddílu snažila sbalit =). Vláďovi svěřili nejstarší kluky a s těma si taky užil. A tak jsme to tam nějak přežívali, náš hlavas Kuba, jinak řečený Bůh, se flákal a moc nás nekoučoval. Jenže pak přijel po pár dnech Dominik, kterýho Kuba pasoval na zástupce hlavase, čili poloboha a flákání skončilo. Polobůh Dominik nás nutil do toho, abychom fungovali :-D a my jsme už neměli takovou pohodu, co předtim =) Po dalších pár dnech přijely dvě pomocný síly - Libor, kterej Zuzce pomáhal prát posraný gatě a Kráca - osobní trenér nejstaršího oddílu kluků, kteří měli tolik energie, že s Krácou chodili běhat před večerkou, po večerce, před budíčkem i po budíčku =). Silnej zážitek pro mě byla pak bojovka. Při přípravě trasy jsme pokládali po cestě sklenice se svíčkama a najednou se ozval Dominik: hele tady je louže, co když do toho šlápnou ? A Kráca na to: Přece nejsou blbý, dyť je to hned vedle svíčky, to musej vidět. 11 lidí ze 32 do toho šláplo z toho 3 tvrdili, že spadli do řeky. I když to bylo hluboký čtyřicet čísel, tak to opravdu byla louže. Já jsem měla to štěstí, že jsem strašila za stromem asi 20 metrů od tohohle kritického místa. Místo toho, abych z mobilu pouštěla střašidelnej smích, tak jsem se tam smíchy dusila já, když okolo mě chodili a střídavě jim čvachtala jedna noha :o). Třetina dětí byla komplet od bahna a od té doby tu svíčku u louže nazýváme "Krácova finta". Musim ještě povyprávět o tom, jak tam Zuzka začla chodit s jednim klukem z kuchyně - Ondrou a my vedoucí jsme proti němu započali válku tím, že jsme mu jednou zablikali vypínačem v chatce, když spal. On to nemohl vydejchat a tak nás kazdého obdaroval kýblem studené vody do xichtu. To se zas nelíbilo nám a tak jsme mu nasypali sůl do piva. A tak nějak se to táhlo celej tábor až poslední den jsme mu hodili do chatky dvě petardy a o to víc nás rozezlilo, když nám ráno tvrdil, že o ničem neví, že ho prej nic nevzbudilo. Původně jsme měli totiž v plánu, že vezmem dýmovnice a pujdem navštívit našeho pana hajného. Pracovní název akce zněl "Vykuř Haluzu". Zuzka se těšila do tý doby, než pochopila, že ho budem vykuřovat dýmovnicí, kterou nakonec Vláďa ani neměl - škoda. Dál musim podotknout, že na Janov občas zavítal pan inspektor Smrčka, kterému se mezi námi vedoucími přezdívalo Stromovous a jelikož to byl hroznej čůrák, tak jsme si každej ve Slavonicích koupili každej gumovýho čůráka - Smrčku a vsadili jsme se, komu vydrží do konce tábora v celku. Já jsem to se svým Smrčkou prohrála poté, co mu Libor s Krácou uřízli kouli a natáhli ho na teleskopa. No radši už nechám vyprávění, nebo vám ještě povim něco, co nechci a dávám slovo fotkám, který prozatim některý najdete TADY a TADY, protože jsem doteď nebyla schopná 200x něco zmenšovat a nahrávat na net. No dobře, aspoň teda pár obrázku osazenstva bych sem mohla dát, abyste věděli, o koho vůbec šlo... :-)
Kubík, pán Bůh celé akce
Domino, ctěný zástupce pana Jakuba, řečený Polobůh
Zuzka, nejdůležitější osoba v táboře - slečna zdravotnice
Kráca - osobní trenér neposlušných dětiček
Chochič, velice mírumilovný, vtipný a chytrý chlapec
Libor, praktikant a NEGR chacháá, ale jinak ho máme rádi =)
A konečně já, coby bratr Ignác v mnišské kutně