Září 2009

Neverending TAE-BO, SOADr, konec mých nejdelších prázdnin v životě a začátek nové ... školy..

29. září 2009 v 22:30 | Sharul |  Kecy
Od dob, kdy táta sekl s cvičením a daroval mi nabitou permici do fitka uběhlo již mnoho a mnoho dní i nocí. Řekněme tak ... no.. už to bude třičtvrtě roku, co si řikam, že by mohlo bejt dobrý tam konečně zajít a podpořit tak mého sportovního ducha, který byl jistě velmi nadšen, když se dozvěděl, že naše první sportovní hodina bude po mnoha měsících zrovna tae-bo. No ano! Zašátral v paměti a zjistil, že se s tímto prapodivným sportem poprvé setkal již před čtyřmi lety. Chudák sportovní duch spolu s chudákem bratrem nesportovním tělem se museli hodinu mačkat v narvané tělocvičně a dřít. Rozhodla jsem se, že pokud tělo nebude protestovat, budu chodit pravidelně. Nutno přiznat, že jako jediný buřt mezi třiceti vychtlinami vypadám značně komicky, ale od toho přeci ty lekce jsou a někdy se začít musí, že ? :)

Poslední prázdninový pátek jsem byla stejně jako loni na koncertě System of a Down revival, Praha - Kbely. Oproti loňsku jsem nestrávila celý večer v kotli, nedostala přes držku a slyšela skupinu Aposepsis, jež měla sice cool look, ale nuda nadruhou.

Poslední dny prázdnin (srdce mi krvácí, když o nich píši), jsem strávila na chalupě sekáním trávy a děláním jiných zábavných zahradních činností. Chvíli před odjezdem jsme dokonce našli štěně, které jsem nakrmili a vrátili do vesnice. Takhle jsem tedy zakončila mé čtyřměsíční volníčko.

A jak začal školní den ? Moc hezky a to hned dvěma krásnými událostmi: 1. vzbudil mě mámin budík o 3/4 hodiny dřív než jsem chtěla, 2. velrybí bolestí v krku. Paráda. Vyrazila jsem do školy na přednášku, pak jsem hledala učebnu, pak mi ji jedna hodná profesorka pomohla najít (při mé smůle byla až v nejposlednějším patře a v nejvzdálenějším rohu), pak jsem zjistila, že jdu pozdě a pak, že tam profesor ještě vůbec není. Když přišel, pustil nás do učebny, obsadili jsme dohromady asi čtyři lavice, protože nás na první přednášku přišlo jen osm :D, já jsem seděla přibližně tak dva metry od pana přednášejícího a přitom jsem ho téměř neslyšela. Ještěže to byl jen supl. Pak jsem se odebrala k lékaři, který mi předepsal milion léků, nechala jsem v lekárně čtyři stovky, zalehla do postele a tady jsem doteď a protože nemam do čeho píchnout, tak tu dělam kulový a píšu tenhle článek. :)

Podzimní stereotyp

12. září 2009 v 20:53 | Sharul |  Kecy
Nebudu to pořád odkládat, už je mi trapně z toho, že zabírám na blogu místo a přitom jsem tak moc neaktivní.

Tenhle článek nebude první ani poslední takovéhoto rázu. Ačkoli máme ještě léto, podzim se blíží a moje psychika cítí, že zanedlouho se bude muset bránit tmavým dnům, špatnému počasí, stresům ve škole, finančním nedostatkům a spoustě dalších nepříjemných věcí. Ano, přesně tuhle náladu mívám každý rok a každý rok se, i když je to uplně putna, snažím vypsat právě tady s pocitem, že to pomůže. Někdy ano, většinu případů však musím hodnotit záporně. Achjo, proč nemůže jaro a léto trvat věčně ? Proč musí být ta zima tak moc dlouhá ? A proč se konečně nezruší ty tolik nenáviděné Vánoce ? Co bych zato dala... Potřebuju nějak radikálně změnit svuj život, nebo mě tohle jednou ubije.

P.S.: Vykašlete se na facebook a pište více na blogy, neboť je to narozdíl od vyplňování přitroublých kvízů ta lepší varianta, jak zabít čas... ;o)


Není římského lidu - Jarmila Loukotková

1. září 2009 v 22:44 Četla jsem ...
Agrippina zabila svého chotě, císaře Claudia, aby se k moci mohl dostat její syn Nero. Nero byl nevlastním synem císaře Claudia. Právoplatným dědicem trůnu je však Claudiův syn Britannikus. Britannikus je ale tichý a nedominantní. Na trůn dosedá krutý Nero. Svou moc a vliv si zajistí sňatkem s Octavii, dcerou krále Claudia. Nero zprvu římskému lidu slibuje blahobyt a mír. Jsou to ale jenom sliby. V Římě je bída. Jen Nero si žije v přepychu. Pořádá hostiny s nejvybranějšími pochoutkami, rozhazuje penězi a na římský lid zapomíná. S Octavií se skoro nestýká, je zatlačována do ústraní, dovádí s jinými ženami. Matka Agrippina je velmi rozladěna z důvěrného vztahu syna Nera s otrokyní Akté. Rozhodne se vyměnit Nera za Britannika. Pod vlivem Agrippiny se z tichého Britaninka stává oblíbenec římského lidu. Vzrůstající oblibu svého soka Nero pozoruje a začne se obávat o trůn. Rozhodne se Britannika odstranit. Nero si uvědomuje, že je pro něho nebezpečná nejen Agrippina, ale i Octavie. A tak se Nero zbaví obou žen. Lid Nera nenávidí nejen proto, že nedělá nic pro jejich blahobyt, ale i proto, že Nero pronásleduje křesťanství. Do čela armády se dostává mocný Tigellinus, proti jeho činům je Nero bezmocný. Armáda byla t této době v Římě nejsilnější a nejdůležitějším orgánem. Nero je den ode dne krutější a agresivnější. Jen pro výstrahu nechá Řím vypálit. Lidé nemají příbytky, hladoví a bloudí zničeným městem. Snad jedinou spřízněnou duší pro římský lid je básník Petronius Arbiter. Ze svého se snaží zasytit lid, několika lidem poskytne střechu nad hlavou. Snaží se přimět Nera, aby své činy napravil. Nero si své chyby pomalu uvědomuje a jmenuje Petronia odpovědnou osobou za povznesení Říma. Dává mu finance, aby nasytil lid, aby dohlížel nad stavbami nových obydlí. I přesto vše, nenávist císaře mezi lidem přetrvává. Lidé se zamýšlí nad spiknutím, na svržení vlády císaře Nera. Spiknutí je však odhaleno a aktéři potrestáni smrtí. Nero se obává Seneky a proto ho nechá odstranit. Nedůvěřuje nikomu a užírá se ve své samotě. Svou milenku ukope k smrti, pronásleduje básníka Petronia i jeho manželku. Nechá svou ženu se synem daleko od Říma a sám si podřeže žíly.

Vzhledem k předmaturitnímu období jsem tuhle knížku četla dlouho, ale zaplaťpánbuh za to, aspoň mi vydržela dlouho :)