Květen 2010

Koho volit či nevolit ?

28. května 2010 v 15:43 | Sharul |  Všechno možný
Napsala jsem úvahu na téma: Volby 2010.

Volby se blíží čím dál rychleji a je na nás, abychom posunuli naši zemi správným směrem. Já, tedy jako volič, cítím zodpovědnost za politickou činnost, která bude následně zvolena. Ráda bych tedy podle svého názoru uvedla některá pro a proti, kterých bychom si při výběru strany, měli všimnout.
Začnu tedy stranou, která je nyní u moci. Občanská demokratická strana (ODS) je nyní zodpovědná za stav naší republiky. Kritikové říkají, že v krizi se vládne těžko. Ano, souhlasím, ale také si myslím, že nedodržovat volební sliby není fér vůči voličům, kteří straně nejen věří, ale i obětují svůj hlas. Podle mého názoru jsou občanští demokraté velice nedůvěryhodní. Často si můžeme všimnout výroků z úst některých členů strany, které zas jiní členové suverénně popírají. Například prohlášení o výpovědi bez udání důvodu či zavedení školného. Také podpora vědy a výzkumu se podle ODS ukazuje jako zbytečná, což vrcholí návrhem na zrušení Akademie věd. S tímto jejich krokem razantně nesouhlasím, neboť by o práci přišlo mnoho lidí (včetně obou mých rodičů) a ČR by ztratila možnost získání peněz výzkumy. Ještě bych ráda nesouhlasila s "povedenou" reformou pana Langera (bývalého ministra vnitra), a to v případě příslušníků policie a jejich povinnosti honosit se titulem Mgr. nebo Bc. (podle hodnosti). Přestože většina z těchto "netitulovaných"  měla dlouholetou praxi, byla nucena odejít. Tímto policie ztratila mnoho zkušených policistů a také kvůli této hloupé reformě máme nyní příslušníky policie, kteří sice získali titul na VŠ, ale jsou bez praxe a třeba i bez policejního vzdělání. Dále se ODS tváří pravicově, ačkoliv je spíše pravý opak. Také se mi nelíbí její chtivost spolupráce se Spojenými státy. Jestliže k nám bude umístěn radar (na který bych uvítala tedy aspoň referendum), budeme snadný cíl pro americké "protivníky". Tato politická strana má mé nejmenší sympatie ze všech.
Druhou největší stranou je pak Česká strana sociálně demokratická (ČSSD). Mohla by vypadat jako levice, která bohatým bere a chudým dává. Já tedy na pohádky moc nevěřím a tak této straně určitě svůj hlas nedám. A důvody? Rozhodně to není nesympatiemi k předsedovi strany, což je v této době velice populární. Má celkem dobře našlápnuto na zvýšení státního dluhu, a to tím, že peníze rozhází na sociální dávky. Tím pádem bude nucena zvýšit daně a následně znevýhodní pracující lid. A to má být motivace? Díky nechci.
Asi letošním největším boomem je ale TOP 09 v čele s knížetem Schwarzenbergem a se "zadlužitelem" Kalouskem uvnitř. Tato pravicová strana hlásá, že utáhne opasky, sníží dávky, zadluženost a tak dále. Také jsem se setkala s názorem, že je výhodné volit knížete, protože mu nejde o peníze, ale o dobro státu. Za zmínku stojí podotknout, že tato strana vůbec není nová, ba právě naopak - pouze v novém kabátě. Její členové jsou "ostřílení mazáci", z nichž někteří nasekali neuvěřitelné dluhy a jejíž předseda nezná vlastní program. Ne, ani do této jámy lvové bych nehodila svůj hlas.
Dalším kandidátem do poslanecké sněmovny je Strana zelených (SZ). Zpočátku se mi jejich program i vystupování líbily, ale postupem času jsem začala nacházet jisté "mouchy". Jsem samozřejmě pro ochranu životního prostředí, ale bez žádné přehnané extrémní ideologie. Nelíbí se mi přidávání drahých příměsí do pohonných hmot. Kolik pak budeme platit za benzín, když už teď je to moc? Další věc, se kterou musím nesouhlasit, je zákaz kouření v hospodách. Ačkoliv by mi to mohlo být jedno, neschvaluju takový zásah do soukromého podnikání. Jestli chce někdo vlastnit hospodu pro kuřáky, má jí mít.
Věci veřejné (VV) s představitelem Radkem Johnem jsou taky horkou novinkou. Zde jsem také přemýšlela o hlase, který bych jim poskytla. Docela mě upoutala myšlenka zvýšení platů učitelům, což by pro mě mohlo být přínosem. Bohužel by ale snížili rozpočet armádě, která částečně zajišťuje suverenitu našeho státu. Také se mi líbila výměna sociálních dávek za školní docházku, možnost přímé demokracie či čtyřiadvacetihodinové práce na pozemních komunikacích, což by zaručeně vedlo k zlepšení provozu v dopravní špičce. Jenže Věci veřejné jsou populisté. Přijde mi hloupé navrhovat referendum o tom, jaký má mít kdo majetek.
Nyní se trochu zaměřme také na Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou (KDU-ČSL). Musím se přiznat, že této straně jsem svůj hlas obětovala v loňských volbách. Letos ale repete určitě nebude. Tehdy jsem vůbec neměla jasno a vzala jsem to vylučovací metodou. Dnes ale vím, že zakázat potraty či rozvody je hloupost. Proč by spolu měli být dva lidé, kteří už se dávno nemají rádi? Proč by mladá dívka nemohla jít na potrat, přestože na dítě nemá prostředky, zázemí ani čas? Podle mého názoru toto smýšlení velmi omezuje lidskou svobodu.
Následující kandidátská strana, o které se zmíním je Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM). Komunistická ideologie už tu vládla a téméř všichni byli rádi, když zde skončila. Myslím, že ani nyní by se nikomu nelíbilo potlačování občanské svobody. Na druhou stranu za posledních dvacet let nenadělala žádný státní dluh, ba ani nikoho nepověsila. Přesto mě ale nepřesvědčila, takže svůj hlas jí rozhodně nedám.
Naopak Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS) by mohl volit snad jen člověk s krátkou pamětí. Tuto stranu založil bývalý republikán Vandas. DSSS spolupracuje s Národním odporem (neonacisté) a netají se jeho propagováním. Původně se družila s komunisty, což je k nepochopení. V předvolebních průzkumech se ukázalo, že DSSS je ochotno volit mnoho studentů, což je tedy velmi zajímavé.
Další nová strana, která se letos "vylíhla" je Strana práv občanů Zemanovci (SPOZ). Pan Zeman si politikou již prošel, tak jistě ví, jak a co řešit. Osobně se mi líbí návrhy na přímou volbu starostů, hejtmanů, primátora a prezidenta. Bohužel je to strana levicová, která si myslí, že k snížení státního dluhu pomohou větší sociální dávky a zvýšení daní. Toto je, stejně jako u ČSSD, pracovní "antimotivace".


Nyní bych se ráda zaměřila na Českou pirátskou stranu (ČPS). Zde se mi líbí zachování svobody soukromí, ale to je asi tak všechno. Tento kandidát se zaměřuje téměř jen na jednu věc a tou je internet. Také nesouhlasím s tím, aby mě zastupovala "parta dredatých kluků kouřících trávu". Věřím, že mezi mladými bude mít tato strana, která vsází jen na jednu kartu, úspěch.
Asi nejvíce mě však zaujala Stran svobodných občanů (SSO). Jedná se o pravicovou stranu, která má tendence konečně něco změnit a také zlepšit. Také není naškodu její "čistý štít". Tato strana je úplně nová, najdeme zde nové tváře, že by symbol nové dobré vlády? Samozřejmě jejich program obsahuje i několik věcí, které neschvaluji. Například bych povolila euthanasii, s čímž oni nesouhlasí a myslí si, že napomáhání k sebevraždě může být morálním problémem. Můj názor je ten, že když někdo na sklonku svého života jen trpí, měl by mít právo důstojně odejít a ne jen dál trpět do poslední chvíle. Dále mě, studenta veřejné školy, celkem znervózňuje myšlenka placeného školného. Myslím, že toto by měli odsouhlasit ti, kteří na ty školy chodí, a ne ti, kteří si již dávno vesele vystudovali zdarma. Drtivou většinu programu ale schvaluji. Také se stavím odmítavě proti Lisabonské smlouvě, která velkým státům nahrává na úkor těch menších. Dále bych nesouhlasila se vstupem Turecka do Evropské Unie, neboť jsou nejpočetnější národem v Evropě a také by se mohlo stát, že by "nás přehlasovali" a my bychom pak museli plnit jejich směrnice. Škoda, že strana nenavrhuje razantnější řešení romské problematiky. Jde jen o pouhé snížení sociálních dávek, ale nemyslím si, že by to učinilo závratné změny k lepšímu. Vypadá to, že Straně svobodných občanů svůj hlas přece jen dán.
Nyní bych ještě ráda ve stručnosti zmínila několik menších kandidátů. Například strana Pravý blok (PB) se mi znepříjemnila pouhým pohledem na jejich hlasovací lístek posetý propagandou. Dále se neztotožňuji s tvrzením, že nemá smysl volit malou stranu, protože se do sněmovny nedostane, neboť kdo se tam dostane a kdo ne, určujeme my, voliči. Přesto bych ale nevolila stranu, která má pouhých šest členů, a tou je Evropský střed. Zajímavým experimentem také může být Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska). Faktem je, že monarchie zde už byla a osvědčila se, nevím však, jak by fungovala v této době a v současně nastaveném systému. Líbí se mi myšlenka stálého panovníka, který, než se v politice (ve "vládnutí") "rozkouká", by nemusel odejít a vystřídat se s dalším "nováčkem".
Ostatní malé strany mě ničím nezaujaly natolik, abych si mohla vytvořit pořádný subjektivní názor.
Občas mě zarážejí postoje některých voličů, kteří nejsou schopni prostudovat si volební programy a svůj hlas dají straně, o které toho moc nevědí. Například že volba ODS může zastavit ČSSD. To není pravda. Když se budeme o tento problém zajímat hlouběji, zjistíme, že právě tyto dvě strany se spolu (a ještě s Věcmi veřejnými) chystají do povolební koalice. Kdyby bylo po mém, musel by každý občan vyplnit znalostní test, který by se týkal voleb a na jeho základě by k nim pak byl připuštěn či ne. To ale není reálné a tak by každý tedy aspoň měl popřemýšlet o tom, koho a proč zvolit, jaké klady a zápory která kandidátská strana má a co z toho budu mít já jakožto jedinec a společnost či prostředí, ve kterém žiji. Jinak se nadále bude volit z neznalosti a neinformovanosti či z rodinné tradice, což pro náš stát není vůbec dobré.

Sedmero důvodů proč nevolit TOP 09

21. května 2010 v 11:36 Všechno možný

1.       Miroslav Kalousek
Karel Schwarzenberg je člověk vzbuzující někdy až slepou důvěru a úctu. Miroslav Kalousek je jeho pravým opakem. Rozpor je o to zajímavější, že ho shledáváme u jedničky a dvojky strany. Dá-li však volič hlas TOPu, nekupuje si pouze Knížete, ale dostane i přibaleného Kalouska. Připomeňme si tedy jeho hlavní neduhy a vady. Kalouskovi patřila divoká a nepřehledná devadesátá léta na Ministerstvu obrany, které je dodnes jedno z nejméně transparentních, alespoň co se do zadávání veřejných zakázek týče. Ty se zde Kalousek zjevně naučil ve spolupráci se svým přítelem zbrojařem-lobbistou Hávou dobře. Své zkušenosti pak oprášil jako ministr financí při snaze protlačit miliardový Ekotendr. Přidejme ještě jeden Kalouskův Hřích. Po volebním patu v roce 2006 se Kalousek jako předseda lidovců po neplodných jednáních pokusil o vytvoření vlády ČSSD spolu s KDU-ČSL za podpory komunistů, načež po vlně odporu z řad své vlastní strany musel odstoupit. Na to nezapomínejme.

2.       Nová strana, staré tváře
TOP 09 se snaží působit jako nová strana. Svěží vánek však do sněmovny jistě nepřinese. Podívejme se, jako dlouho již "noví" TOP politici ve vrcholné politice slouží. Vlasta Parkanová, v Poslanecké sněmovně v letech 1997-2010. Miroslav Kalousek, poslancem od roku 1998 do současnosti. Pavel Severa, poslancem v letech 1996-2002 a posléze od roku 2003 až do dneška. Svoji roční pauzu Severa strávil jako náměstek pro vyzbrojování, kde jinde než na ministerstvu obrany.  Jistě tedy nejde o stranu nových tváří. Spíš o stranu starých mazáků.

3.       Strana špatných hospodářů
Politici TOP razí vtíravé heslo, že jsou dobří hospodáři. Jde o poměrně cynické tvrzení. Již zmiňovaní bývalí lidovci jako Kalousek, Parkanová, Severa nebo třeba Lobkowicz totiž seděli jako koaliční poslanci v Parlamentu za vlád koalice ČSSD, KDU-ČSL a US, které nasekaly extrémní dluhy a které dnes musíme řešit. Dobří hospodáři pro socialistické schodky hlasovali, tehdejší předseda lidovců Kalousek dokonce jako šéf rozpočtového výboru Sněmovny. Byli-li s tehdejšími schodky rozpočtu nespokojeni, nic dobrým hospodářům nemohlo bránit v tom, aby koalici opustili.

4.       Schwarzenbergova bublina
Karel Schwarzenberg je jistě člověk, který si zaslouží úctu. Ve vnímání Čechů však tato úcta přechází až k jakémusi nekritickému zbožštění. To není dobré. Přitom jeho působení ve vládě nebylo vždy zcela košer. V kauze Čunek nejenže neobstála celá vláda, ale kromě Čunka také včele s Karlem Schwarzenbergem. Ten hrozil svým odchodem z vlády tak dlouho, až v ní radši zůstal. Tepání do Čunka morální autoritou Schwarzenbergem byl geniální tah Miroslava Kalouska, neboť i díky takovému oslabení lidovců se TOP zrodil téměř bez porodních bolestí.  Zvláštní roli Kníže sehrál jednak při prosazování Amerického radaru u nás, ale především pak při schvalování Lisabonské smlouvy. Může se sice vymlouvat na to, že šlo o agendu Saši Vondry. To je však falešný argument.  Jako ministr zahraničí zodpovědnost za Lisabon nesl. Navíc, svoji autoritou mohl rozpoutat zajímavou diskuzi, která by nebyla redukována pouze na populistické žvatlání členů ODS, a která České republice zásadně chybí. Karel Schwarzenberg je mimo jiné politik, který rád spí, sází jeden bonmot za druhým a nezná svůj vlastní program. V tomto ohledu vněm forma vyhrává nad obsahem a je tak vlastně také jedním z atributů plochosti české poltické scény.

5.       Pravá role Schwarzenberga, možná brzká rezignace
Důvod, proč šel dobrý Kníže s vlkem Kalouskem, byl jednoduchý. Ještě před rokem bylo zřejmé, že když se TOP dostane do sněmovny má celkem jisté, že zasedne ve vládě, a Kníže má jisté, že bude buď premiérem, nebo ministrem zahraničí. Za rok se však stihli obrodit zelení a vyrostla zde populistická krajně pravicová tlupa Věcí veřejných. Kníže tedy teď nemá nic jisté. Lze však úspěšně pochybovat o tom, že by Knížete zajímala práce v opozici či jiný než dva již zmíněné posty. Možná jedině ještě ten prezidentský, ale na ten má již dobře zaděláno Jiří Paroubek.  V případě, že tedy skončí strana v opozici, je pravděpodobné, že se Karel Schwarzenberg vzdá mandátu a zůstane na oko předsedou strany, aby se neřeklo. Reálnou vládu nad děním však převezme Miroslav Kalousek.

6.       Strana nedůvěryhodných lidí
Důvěryhodnost Miroslava Kalouska, stejně jako nejistota ohledně Karla Schwarzenberga, již byla zmíněna. Ani u dalších TOP lídru to ovšem není o moc lepší. Bývala ministryně obrany, Vlasta Parkanová je problém, a to ze dvou důvodů. Podařilo-li se někomu opravdu ošklivě ztrapnit Českou republiku, pak jí její písní na oslavu amerického radaru. Role Vlasty Parkanové v kauze Pandury také nevyvolává zrovna velkou důvěru. Daleko větším problémem je však poslanec Pavel Severa, který byl pokutován za puštění části Kubiceho zprávy mediím. Za takové odpovědné jednání by měl Severa v politice skončit, místo toho kandiduje jak TOP lídr v Pardubickém kraji.

7.       Prezidentská volba 2008
Podle informací od lidí, kteří se podíleli na prezidentské kampani Jana Švejnara, to byli právě Kalouskovi TOP lidovci, kteří nakonec dodali potřebné hlasy k opětovnému zvolení Václava Klausem prezidentem. Odhlédneme-li od osobních sympatií či antipatií vůči současné Hlavě státu, hlasování lidí z TOPu vypovídá především o tom, jakým způsobem se staví k možným změnám nezaběhnutých standardů české politiky. Navíc, jak by řekl Jiří Paroubek, jen politicky naivní člověk by věřil, že tyto hlasy byly zadarmo.

Desatero důvodů proř nevolit ČSSD

21. května 2010 v 11:34 Všechno možný
1. Vysoká nezaměstnanost
Z Za ČSSD to bylo přes 10 %. I dnes, v době recese, je nezaměstnanost nižší, než jakou
dokázala vytvořit ČSSD. Sociální demokraté připravili o práci statisíce lidí.

2. Vysoké zadlužování
Za vlády ČSSD stoupnul státní dluh 4násobně z 200 na 800 miliard korun. Neřešili bychom , jak
podpořit ekonomiku, ale jak zabránit drastickému propadu ekonomiky i životní úrovně
všech lidí téhle země.

3. Vysoké daně

4. Velká byrokracie
ČSSD zavedla mnoho byrokratických překážek. Podnikatelé museli kupovat drahou registrační pokůadnu.

5. Nízké důchody
Za vlády ČSSD klesl podíl důchodů k průměrné mzdě ze 45 na 40 procent. Většinu let
vlády sociální demokracie důchodci nedostávali reálně ani to co v roce 1989.

6. Překážky vstupu do podnikání
Založit firmu za vlády ČSSD trvalo 40 dnů místo 15ti.

7. Korupce
Za vlády ČSSD bujela korupce obrovským tempem, tudíž jsme na tom byli o třetinu hůře, než předtím.

8. Komplikované zákony
Za vlády ČSSD se přijímalo dvakrát více zákonů než předtím. Většinou šlo o
zákony omezující svobodu rozhodování, které zároveň komplikovaly lidem život.

9. Bytová výstavba stagnovala
Za vlády ČSSD se stavělo v průměru 30 tisíc nových bytů ročně, což kleslo o třetinu.

10. Exportéři se měli špatně
Zahraniční obchod za vlády ČSSD byl v mínusu až více než 100 miliard Kč.


Devatero důvodů, proč nevolit ODS

21. května 2010 v 11:21 Všechno možný
Je antiliberální
Tato vlastnost se zřetelně projevuje v postoji ODS k imigrantům, homosexuálům, antidiskriminačním aktivitám, drogám, apod. Strana sice bývá v některých antiliberálních krocích takticky nejednotná, takže nebudí tolik pozornosti, ovšem část ODS jsou tvrdí konzervativci lidoveckého střihu. V koalici s KDU-ČSL se ODS liberálních myšlenek snadno vzdá.
Je antievropská
Snaží se zamezit prohlubování evropské integrace. Bojí se, že by jí Evropa mohla zatrhnout antisociální ekonomické experimenty. Představitelé ODS si myslí, že demokracii rozumějí lépe než severské země, Francie, Německo, Benelux a jiní.
Je proamerická
Neustále zdůrazňuje "transatlantickou vazbu". Vyznává americký způsob myšlení, Evropou tolik kritizovaný. Podporuje americkou zahraniční politiku, chce být dobrým sluhou velkého pána.
Je militaristická
Ve věcech ozbrojených konfliktů hlasuje pro (rozuměj: pro nesmyslné vraždění) a vydává to za "sílu". Odsouhlasili vyslání vojáků do Iráku. Koneckonců umírající vojáci obvykle pocházejí z nižších společenských vrstev, na kterých ODS nikdy nezáleželo.
Je antisociální
Její ekonomické návrhy (rovná daň, rovná sociální dávka) prokazatelně prospějí bohatým, kterým se sníží daně o desítky procent. Jestliže však celá reforma bude (jak říká V. Tlustý) fiskálně neutrální, kdo na tom tedy asi prodělá? ODS chce navíc oslabit práva zaměstnanců. Není pro solidaritu. Chce placené zdravotnictví a školství, deregulaci (rozuměj zvýšení) nájmů. Rovná 15% DPH zdraží potraviny o 10%.

Je nacionalistická
Snaží se oslovit xenofobní část voličů nacionalistickým populismem. Viz výše zmíněné postoje k imigrantům a evropské integraci. Často používají slova jako "národ" apod. Chce se prosazovat na úkor jiných států (viz kritika investičních pobídek zahraničním investorům).

Nahrává zlodějům
Nechce, aby se vědělo, kdo má jaký majetek a jak k němu přišel. Hlasuje proti zákonům o majetkovém přiznání, které by mohly přivést před soud zkorumpované politiky a úředníky či podnikatele, kteří kradou na daních. (Odhaduje se, že ošizené daně představují ročně až 40 miliard Kč.)

Nabízí arogantní politiky
M. Topolánek ("Na pana Grosse už nebudu reagovat. Téměř nikdy."), P. Bendl ("Grosstapo", výroky o původu nacismu v soc.-dem.), I. Langer, V. Tlustý, M. Němcová... Mnoho z těchto lidí se navíc nadměrně přátelí s podnikatelským prostředím (klientelismus). Viz Podle peří poznáš ptáka, podle řeči... také ptáka. Modrého.
Už jednou selhala
Pamatuje si ještě někdo na první polovinu 90. let? Privatizaci státního majetku do rukou tunelářů (vesměs bývalých členů KSČ), utahování opasků na straně obyčejných lidí, pokulhávající ekonomiku, nepomáhající balíčky úsporných opatření, rozpad koalice, rozpad ODS po vnitrostranickém mocenském boji (Sarajevo), předčasné volby... [A aktuálně selhává podruhé a je důvodná obava, že následky budou tentokrát ještě horší. pozn. Tribun]. Viz Aféry a skandály ODS.