Září 2010

Klobása a chleba se škvarkem

26. září 2010 v 0:07 | Sharul |  Kecy
Naprosto chápu, že vás nebaví číst štěstím překypující články. Taky chápu, že čím víc má autor problémů, tím je text zajímavější a tím jsou čtenáři spokojenější, protože si můžou říct, jak jim je fajn.
Jsem znechucena. Vadí mi plno věcí a plno lidí, který souvisej s Bohemkou. Nejenže vykopli tým i s fanouškama ze stadionu, ale taky prostě nenávidim ty namyšlený ksichty, který víc než hlavou, přemýšlej pěstma. Samozřejmě, je to fotbal, ale… Místo toho, aby fandové drželi pospolu, rozvracej svojí debilitou veškerý vztahy.
Včera jsem se rozhodla nechat zkontrolovat svoje tělo po fyzický stránce a obvolala jsem čtyři různý bílý pláště, abych je mohla poctít svojí návštěvou. Poté jsem absolvovala další dva hovory navíc. Při mym zlozvyku chození po bytě při telefonování jsem nakráčela nejmíň pět kilometrů. Po všech těch lékařskejch prohlídkách budu ráda, když doktory budoucích pět let minimálně neuvidim.
Asi stárnu, nebaví mě sedět v hospodě víc než sedum hodin v kuse.
A nakonec novinka: po další rok ještě zůstanu studentem.
Jachachacha.

Fialovosvět

23. září 2010 v 23:13 | Sharul |  Kecy
"Milý deníčku,"
mám pocit, že bych měla světu zase něco sdělit. Po úmorných školních povinnostech, které obnášely spoustu práce, vzteku a slz, jsem opět spokojená. Ne snad, že by se mi podařilo všechno splnit. Dokonce se možná brzo ukáže, že veškerá moje snaha byla naprosto marná. Nemyslím si, že bych byla nějak extra dutá, ale flákání a lenost nejsou zrovna kamarádky studia VŠ. Přesto je ale zajímavé, že příčina mé spokojenosti zůstává neznámá. Že by se spousta maličkostí spojila do jednoho velkého pocitu štěstí?
Nebo že by se mi do mozku dostala nová energie z týdne stráveného v přírodě? Tak či tak, do pondělí se budu snažit si tento pocit udržet, protože pak se rozhodne, co se mnou bude. Začnou starosti se studiem nebo hledáním zaměstnání a já se teda netěšim ani na jedno, fuj.
V poslední době (asi poslední rok) jsem se zbláznila do fialový barvy. Právě proto jsem se taky rozhodla změnit stoletej design tohoto webu*. Dokonce si pamatuju všechny vzhledy (byly jen čtyři), který tu byly. Začalo to červenym krutometalovym, pokračovalo to modrym rockovym, zelenej psychovzhled si určitě pamatujete a fialovej horror-look vidíte teď. Snad se mi podaří najít screeny těch starejch, abyste si mohli prohlídnout tenhle podivnej vývin, případně zavzpomínat na ty starý časy, když jste tu byli třeba poprvé.
Najednou mě teď přepadla nostalgie a celých pět minut jsem věnovala myšlenkám, které jsou spojeny s tímto blogem. Kolik jsem tu poznala lidí a s kolika jsem trávila čas i v reálnym životě…
No, přestanu radši žvatlat o svejch emocích a začnu uvažovat o pravidelnym psaní článků a o nezbytný rekonstrukci těchto stránek. Ráda bych povyházela milion převzatejch nesmyslů a přenechala bych prostor pouze své duši.

*) Nevím, zda nastavení nového vzhledu funguje i ve vašich prohlížečích, jak má. Případně dejte vědět.