Únor 2014

Odřený jazyk

2. února 2014 v 21:53 | Sharul |  Kecy
Napsala bych vám, jak se mam moc krásně a super, ale tyhle věci lidi neradi čtou, protože pak záviděj, takže kvuli vám budu dělat, že se dobře nemam (a při tom mam HA!). Právě jsem si lehla na stůl a začla přemejšlet, co napíšu. A vy si teď představujete, jak ležim na stole a přitom jsem na něm ležela jenom hlavou. Mam asi odřenej jazyk. Možná jsem se do něj v noci kousla nebo nevim, ale fakt divně bolí. Mam nutkání si ho jít prohlídnout do zrcadla, ale neudělám to, zrcadlo je dva metry daleko a sorry, takovou dálku prostě nejdu!

Proč je mi taková zima?

Zase přemejšlim, co bych napsala dál a řeknu vám, že jsem lidumil. Mam ráda lidi. Ne jako k jídlu, ale prostě tak. Humanismus vole. Mam ráda lidi, ale nemam ráda krávy. Myslim jako kravský lidi. A jednu takovou kravskou zadiliněnou dilinu znam. To bych vám nepřála. Má totiž mozek velkej jak zrnko máku a to si myslim neni moc. Nemam ráda tyhle malomozkovitý lidi, vytáčí mě právě ta jejich tupost. A nejlepší je, jak si myslí, že je nejlepší. Chacha, teď si připadam, jak když mi je patnáct, protože tak hezky pubertálně pomlouvam :D Ale mam pravdu. Myslim, že každej taky takhle nějak přemejlší o lidech, který nemá rád, ale neřekne to. Já to taky neřeknu, já to napíšu a to mi nikdo nemůže nic říct. Co byste taky řikali, že jo?

Pořád je mi zima, to asi ta kocovina. A přitom mam mikinu přes svetr ty vogo!

Nalakovala jsem si nehty. Musim používat bezbarvej lak, protože neni vidět, jak přetahuju. Tohle mi nikdy nešlo. Ale zase umim jiný věci. Třeba tupě koukat do monitoru jako teď. Nebo se pošťourat v uchu jako teď. Asi jsem se včera opila a nechala někde indexy. To neni dobrý. Fakt ne.