Září 2014

Operace Brdy

18. září 2014 v 12:25 | Sharul |  Ekšns
Tak a teď vám povím nad šálkem čaje, který je tak horký, až se mi mlží brýle, jak jsem se po milionu let vydala zase na vandr. Doma s mužem už jsme to probírali dlouho, že chceme někam vyrazit, a tak jsme si řekli, že kašlem na Chorvatsko a budeme jezdit o víkendech na vandry. Zlákali jsme ještě jednoho nadšence a vyrazili na autobus směr Mníšek pod Brdy. Během jízdy začlo neskutečně lejt, a tak jsme my, plni překvapení, očekávali, co bude dál. Nu, dál jsme vystoupili u dálnice a museli projít přes celé město na druhou stranu, kde jsme dále pokračovali po své barvě. Protože pršelo, chtěla jsem se vytasit se svou novou rybářskou pláštěnkou, která mi v okamžení pukla a díra jak hrom byla přes celá záda. Díkybohu za to, že kolega měl izolačku a zachránil mi suchou kůži. Cestou nás překvapila sympatická hospůdka, kde nás zejména lákalo kančí se zelím a knedlíkem. Slibuji, že když mám spát v lese, tak už nikdy ten den nebudu jíst příbuzné zvířátek, které mě potom budí ze sna.


Utábořili jsme se pod plachtou na pěkném místě vedle ohniště. Hned jsem usnula, bylo mi teplo a pak... pár metrů od nás začala chrochtat výše zmíněná prasátka. Přísahám, že jsem se málem po.....! Ale statečně jsem nevydala ani hlásku. Ráno už po čunících nebylo ani stopy, tak jsme vstali, nasnídali se, sbalili a vyrazili na lov. Na lov kešek, ne kanců :)


Úspěšně jsme ten den odlovili kešek několik a vyrazili jsme na rozhlednu Studený vrch. Po tom výšlapu, kdy na sobě celý den taháte megabatoh, se na rozhlednu nikomu nechtělo, tak jsme si tam dali alespoň pivko.



Celkem se mi líbila všudypřítomnost místních pramenů s pitnou vodou. To vědět předem, netaham se zbytečně se zásobama. Navíc jsme teď koupili tablety na čištění vody, což je něco na způsob chloru, takže odteď žádný kila v báglu navíc. ;)



Další den byl u konce a nezbylo nám nic jiného, než najít opět vhodný úkryt před větrem a deštěm.


Večere.


Ráno nás probudil déšť a houbaři, takže jsme se pobalili a vyrazili pro další kešku. Bylo fakt hnusně, proto jsme se rozhodli, že naše další kroky budou směřovat pomalu k vesnici Hostomice, kde je nádraží.



"Budeme se jako tvářit, že koukáme do mapy, jo?"


Nutrií farma.


Nutrijka.


Puchýře, kuří oka, otlačeniny a pohmožděniny, ale stálo to za to! Dík a čau zase příště.